Zůstat člověkem?

Nedávno mi byla položena otázka – možná konstatování:

"Zabýváš se konstelacemi, koučinkem…musíš mít všechno v životě vyřešené, ne?" 😊

To je zajímavá představa. 😊

A musí člověk, který provází druhé, přestat být člověkem?"

I já se někdy vztekám. Něco se mi nelíbí. Jsem smutná. Něco mě zasáhne. A stejně jako každý jiný člověk se setkávám i s kritikou, která mě může něco ukázat a posunout dál.

"Není cílem mít vše vyřešené, zbavit se všech emocí a být člověkem, kterého už nic nerozhází. 😊

Důležité je, co se ve mně odehrává a jak to "uchopím".

Žiju, pracuji, týká se mě dění kolem, stejně jako každého jiného člověka. Taky mám svoje otázky a situace, ve kterých potřebuji odstup nebo nový pohled. Proto se i já ráda někdy obrátím na svého průvodce, kouče, mentora. Na někoho nezaujatého, kdo mi položí otázky, které si sama nepoložím. 

A samozřejmě, nemusí se mi všechno líbit. Mám svůj názor, svoje hodnoty, svoje hranice.

Ale můžu se zastavit a říct si:
"V čem to může být pro mě užitečné či důležité?"

Při takové cestě je velkou výhodou, když máte podporu svých blízkých.
Přijetí druhými a jejich respekt k odlišnému způsobu prožívání vlastního života, je povzbuzením i radostí,
i když jdeme jiným směrem, než by si představovali oni a naopak, i když se názorově ve všem neshodujeme. "A někdy z té krabičky nevyskočit jako čertík, je docela náročné. 😊" 

Koučik i konstelace jsou o objevování možností a nových způsobů, jak k životu přistupovat s větší lehkostí, větším nadhledem a odvaze vystupovat z komfortní zóny, NE O "DOKONALOSTI". O tom učit se přijímat názory druhých s větším klidem, i když v nás vyvolají emoci. Porozumět tomu, co cítíme, a mít možnost volby, jak na to zareagujeme.

Nemusíme mít "všechno" vyřešené, abychom mohli být průvodcem někoho dalšího.

I MY JSME POŘÁD NA SVÉ VLASTNÍ CESTĚ.